Moji nejdražší

Jaro je tu

A nechci pózovat:-)))

Chci pózovat:-)))

Na kolejích

V trávě

Na kole

5.týden

Tak jak jsem slíbila, tak jsem dneska lovila resty - a tím lovila myslím doopravdy lovila. Pravda bylo to maomezeném prostoru naší zahrady, ale i tak to byl vážně lov beze zbraní:-))). 5.týden měl být ve znamení PROTIKLADů a tak doufám, že jsem zadání alespoň částečně splnila. Pes a kočka jsou dostatečně velké protiklady i když by bylo lepší, kdyby jedne byl tmavý a druhý světlý - my máme holt zvířata pěkně barevně sladěný:-)

Zápis do školy

Už od včera jsem měla nerva. Měla jsem hrůzu už když mi včera paní učitelka ze školky říkala, že bych měla ještě s Kubou cvičit, jak se kdo jmenujeme a tak. To mě fakt vyděsilo. Dneska poslední hodinu před zápisem jsem se tisíc let malovala (stíny jsem si udělala porpvé od dovolené:-o), pak jsem se dostatečně slušně oblíkla, abych Kubovi nedělala ostudu a pak jsem hystericky volala F, kde je (měli jsem ještě tak 20 minut čas:-)), že už musíme vyrazit. No, nemá cenu to prodlužovat - bála jsem se víc jak Kuba, kterej to zvládnul úplně bez problémů.  Všechny paní učitelky i paní ředitelka byly moc milé a hodné a já se uklidnila až ve chvíli, kdy jsem měla možnost fotit a musela se prostě soustředit na něco jiného. Nakonec Kuba musel namalovat maminku a to ve mě trochu zatrnulo - né, že by maloval ošklivě to ne, maluje hezky, ale až překvapivě moc lpí na malých detailech:-). Celou dobu mě pečlivě sledoval a maloval asi opravdu to, co vidí, z čehož vyplývá, že mám neuvěřitelně hodné a loajální dítě nebo je chudinka minimálně trošičku zrakově postižen:-))). Musím to shrnout pouze jednou jedinou větou : "Kubíku, moc Ti děkuju za dnešek, udělal jsi mi velkou radost a moc Tě miluju!!!"

6.týden

Vím, že mi ještě chybí 4. a 5. týden, ale je samozřejmě v plánu resty dohonit. Zrovna dneska jsemm ale ulovila pro mě krásné LINIE.

Joshua tree

Cestou z Death Valley směrem k LA jich bylo všude moc. Rostlina s nezaměnitelnou siluetou ale není strom, nýbrž obří představitel rodu juka, který dorůstá výšky 10–12 metrů a dožívá se stáří až stovky let. Jméno
Jozuův strom pochází od prvních mormonských kolonistů Kalifornie, kteří v polovině 19. století přecházeli Mohavskou poušť. Zakřivené větve stromu jim připomínaly starozákonní příběh, v němž židovský prorok
Jozue vztáhl v modlitbě ruce k nebesům. Pojmenovali tedy strom podle tohoto proroka, který podle bible
vyvedl svůj lid z pouště.

Devil´s golf course

Otrocky přeloženo - ďáblovo golfové hřiště - zcela odpovídá názvu. Hliněnoslaný obrovský krusty, který vypadají jako zryté pole a jsou úplně na kámen ztvrdlý jsou všude kam oko dohlédne. A mezi těma krustama je čas od času něco, co právě vypadá jako vykrystalizovaný slaný golfový míček. Odtud název.

Ráno v Death Valley

Death Valley

Západ slunce v Death Valley

Opět jsme to stíhali tak tak a opět úžasná podívaná, kdy jsem nevěřila, že to, jak to vypadá na fotkách, vůbec uvidim. A jako správně nevěřící jsem si musela líznout, jestli je to vážně slaný:-)))....je

Cestou

Zion

Nárpodní park Zion byl jako všechny ostatní  parky, co jsem tady za tu dobu viděli, krásný. Ale tenhtle byl prostě nefotitelný. Moc veliký - a to jsem si myslela u Grand canyonu, že horší-větší to už nebude:-). Tady jsem to já prostě nedokázala vyfotit. A vlastně jsem se ani nepokoušela, vždycky jsem na nějaký vyhlídce stála a jen tiše čuměla. Jo, dalo by se, ale to bych musela mít stativ (skloňovanější slovo v USA tou dobou fakt neexistovalo:-)) a fotit HDR. Tak jen střípek - zamilovala jsem se do červených skal a stejně červený silnice, to bylo fakt super.

"Čipmank"

Když jsme zastavili na focení v Red Canyonu u silnice, tak jsem zahlídla tyhle potvůrky, jak svačej. Byly kouzelný a dokonce počkaly až si vyměním širokáč za tele:-). Pak už jsem jen zalehla do červených kamínků:-)

Red Canyon

Takový malý předvoj Bryce canyonu, ale o to červenější:-)

Bryce Canyon

Bryce canyon je malý národní park na jihu Utahu. A je to vlastně jedna jehla vedle druhé. Pěšky se dá sestoupit na dno jehlového labyrintu, kde vedou úzké pěšinky. Vzhledem k tomu, že tady bylo kolem nuly a já měla s sebou jen jednu mikinu, tak jsme teda dost mrzli a focení bylo teda vážně bleskové.

Arches

Národní park Arches zdobí přes 2000 kamenných oblouků, což je víc než kdekoli jinde na světě. Jsou ze zlatého a rudého pískovce a v průběhu milionů let je sem vyryla eroze. Bohužel jsme tu chytli déšť, ale stejně to byla neuvěřitelná podívaná, nakonec nám asi na 5 minut zasvítilo i sluníčko:-)