5.týden

Tak jak jsem slíbila, tak jsem dneska lovila resty - a tím lovila myslím doopravdy lovila. Pravda bylo to maomezeném prostoru naší zahrady, ale i tak to byl vážně lov beze zbraní:-))). 5.týden měl být ve znamení PROTIKLADů a tak doufám, že jsem zadání alespoň částečně splnila. Pes a kočka jsou dostatečně velké protiklady i když by bylo lepší, kdyby jedne byl tmavý a druhý světlý - my máme holt zvířata pěkně barevně sladěný:-)

Zápis do školy

Už od včera jsem měla nerva. Měla jsem hrůzu už když mi včera paní učitelka ze školky říkala, že bych měla ještě s Kubou cvičit, jak se kdo jmenujeme a tak. To mě fakt vyděsilo. Dneska poslední hodinu před zápisem jsem se tisíc let malovala (stíny jsem si udělala porpvé od dovolené:-o), pak jsem se dostatečně slušně oblíkla, abych Kubovi nedělala ostudu a pak jsem hystericky volala F, kde je (měli jsem ještě tak 20 minut čas:-)), že už musíme vyrazit. No, nemá cenu to prodlužovat - bála jsem se víc jak Kuba, kterej to zvládnul úplně bez problémů.  Všechny paní učitelky i paní ředitelka byly moc milé a hodné a já se uklidnila až ve chvíli, kdy jsem měla možnost fotit a musela se prostě soustředit na něco jiného. Nakonec Kuba musel namalovat maminku a to ve mě trochu zatrnulo - né, že by maloval ošklivě to ne, maluje hezky, ale až překvapivě moc lpí na malých detailech:-). Celou dobu mě pečlivě sledoval a maloval asi opravdu to, co vidí, z čehož vyplývá, že mám neuvěřitelně hodné a loajální dítě nebo je chudinka minimálně trošičku zrakově postižen:-))). Musím to shrnout pouze jednou jedinou větou : "Kubíku, moc Ti děkuju za dnešek, udělal jsi mi velkou radost a moc Tě miluju!!!"

6.týden

Vím, že mi ještě chybí 4. a 5. týden, ale je samozřejmě v plánu resty dohonit. Zrovna dneska jsemm ale ulovila pro mě krásné LINIE.

Joshua tree

Cestou z Death Valley směrem k LA jich bylo všude moc. Rostlina s nezaměnitelnou siluetou ale není strom, nýbrž obří představitel rodu juka, který dorůstá výšky 10–12 metrů a dožívá se stáří až stovky let. Jméno
Jozuův strom pochází od prvních mormonských kolonistů Kalifornie, kteří v polovině 19. století přecházeli Mohavskou poušť. Zakřivené větve stromu jim připomínaly starozákonní příběh, v němž židovský prorok
Jozue vztáhl v modlitbě ruce k nebesům. Pojmenovali tedy strom podle tohoto proroka, který podle bible
vyvedl svůj lid z pouště.

Devil´s golf course

Otrocky přeloženo - ďáblovo golfové hřiště - zcela odpovídá názvu. Hliněnoslaný obrovský krusty, který vypadají jako zryté pole a jsou úplně na kámen ztvrdlý jsou všude kam oko dohlédne. A mezi těma krustama je čas od času něco, co právě vypadá jako vykrystalizovaný slaný golfový míček. Odtud název.

Ráno v Death Valley

Death Valley

Západ slunce v Death Valley

Opět jsme to stíhali tak tak a opět úžasná podívaná, kdy jsem nevěřila, že to, jak to vypadá na fotkách, vůbec uvidim. A jako správně nevěřící jsem si musela líznout, jestli je to vážně slaný:-)))....je

Cestou

Zion

Nárpodní park Zion byl jako všechny ostatní  parky, co jsem tady za tu dobu viděli, krásný. Ale tenhtle byl prostě nefotitelný. Moc veliký - a to jsem si myslela u Grand canyonu, že horší-větší to už nebude:-). Tady jsem to já prostě nedokázala vyfotit. A vlastně jsem se ani nepokoušela, vždycky jsem na nějaký vyhlídce stála a jen tiše čuměla. Jo, dalo by se, ale to bych musela mít stativ (skloňovanější slovo v USA tou dobou fakt neexistovalo:-)) a fotit HDR. Tak jen střípek - zamilovala jsem se do červených skal a stejně červený silnice, to bylo fakt super.

"Čipmank"

Když jsme zastavili na focení v Red Canyonu u silnice, tak jsem zahlídla tyhle potvůrky, jak svačej. Byly kouzelný a dokonce počkaly až si vyměním širokáč za tele:-). Pak už jsem jen zalehla do červených kamínků:-)

Red Canyon

Takový malý předvoj Bryce canyonu, ale o to červenější:-)

Bryce Canyon

Bryce canyon je malý národní park na jihu Utahu. A je to vlastně jedna jehla vedle druhé. Pěšky se dá sestoupit na dno jehlového labyrintu, kde vedou úzké pěšinky. Vzhledem k tomu, že tady bylo kolem nuly a já měla s sebou jen jednu mikinu, tak jsme teda dost mrzli a focení bylo teda vážně bleskové.

Arches

Národní park Arches zdobí přes 2000 kamenných oblouků, což je víc než kdekoli jinde na světě. Jsou ze zlatého a rudého pískovce a v průběhu milionů let je sem vyryla eroze. Bohužel jsme tu chytli déšť, ale stejně to byla neuvěřitelná podívaná, nakonec nám asi na 5 minut zasvítilo i sluníčko:-)

Green River Overlook

Dead Horse Point

Státní park Dead Horse Point je součástí národního parku Canyonlands. Je tady naprosto unikátní vyhlídka na řeku Colorado. Místo vděčí za svůj název legendě vyprávějící příběh stáda divokých koní, které zůstalo uvězněné na malém skalním ostrohu za úzkou šíjí. Koně nedokázali najít cestou zpět do volné krajiny a nakonec zemřeli žízní při výhledu na Colorado tekoucí dole pod skalami v hloubce 600 metrů.

Odjezd

Monument Valley brzy ráno

Ráno bylo hodně zamračený, takže jsem nejdřív byla naštvaná, že ty skály nebudou tak červený jak bych chtěla, ale nakonec  to bylo zase zajímavý jiným způsobem.